Češi by se měli co nejrychleji rozhodnout, zda chtějí Čunka nebo mediokracii. Není tajemstvím, že média nepatří občanům a není tajemstvím, že setrvání Čunka ve funkci je symbolickým odlitkem pevnosti demokracie v České republice. Když tento ingot odhodíme, necháme zrezavět, čeká nás fašistický stát, kde denní vydání novin a občanská sdružení rozhodují o osudu každého z Vás. Toto opravdu chcete? Proč tedy Čunek tolik vadí?
Prvním důvodem, proč Čunek vadí, je fakt, že zkrátka nic špatného neprovedl. V politice, do které se jedinec kvalifikuje na základě své vydíratelnosti, působí Čunek jako naprostý exot. Úspěšný komunální politik se středoškolským vzděláním, navíc Moravák, plní rolik českého snu, kdy i kluk z venkova, resp. vzdáleného koutu republiky se může dostat do čela vlády a politické strany.
Druhým důvodem, proč Čunek vadí, je fakt, že jsou mu milejší voliči, než média. Zatímco média, která nejsou ničím jiným, než lobbyistickým nástrojem vytrvale vyzývají k odstoupení vicepremiéra a raději rovnou k odchodu z politiky, občané v regionech Čunkovi drží palce. V uplynulých týdnech jsem procestoval Českou republiku a nesetkal jsem se s negativním postojem vůči Čunkovi. To ale musí strašlivě děsit všechny ty voskové figuríny v čele s nemluvným Schwarzenbergem.
Třetím důvodem je Čunkova vůle a pracovitost, s jakou rozvíjí stranu, která už měla být dávno rozpuštěna v ODS. Řeč je o KDU-ČSL. Snad není tajemstvím, že vždy před volbami někdo zaútočí na lidovce. Nestranný pozorovatel s průměrným intelektem pochopí, že takové útoky působí podvratně na volební výsledek strany. Teď má tato strana na výběr – buď si obhájí Čunka a najde novou vnitřní sílu v semknutém šiku, nebo si dá do čela likvidátorku ODA Vlastu Parkanovou a čeká ji stejný osud jako ODA. Ostatně je dojemné, jak dlouho se drží v čele žebříčku popularity politiků, kterému by před dvaceti lety jistě dominoval Gustav Husák, kdyby se tehdy průzkumy oblíbenosti politiků konaly.
Posledním, čtvrtým důvodem nenávisti k Čunkovi je fakt, že jako první odolává fašistickému principu presumpce viny. Je pak smutné sledovat, jak John Bok, jehož rod se setkal s presumpcí viny jen proto, že nevyhovoval nacistickým a komunistickým myšlenkovým představám, vyzývá k odvolání Čunka i Vesecké, která nestranně rozhodla v Čunkově kauze. A propos zde se trochu zastavme.
Už samo prohlášení Spolku Šalamoun, který se jinak zabývá poctivou prací ve prospěch neprávem, odsouzených zavání šíleností. Znamená totiž, že kdokoliv rozhodne nestranně, tedy nepřímo v prospěch Čunkovy neviny, měl by být odvolán. Takový princip zavání fašismem a lze se od něj pouze distancovat. Věřím, že se jedná pouze o hloupé nedorozumění.
Zbývá už jen závěr, který bude ještě osobnější, než celý článek. Nestačí jen sledovat Čunka, jak se griluje na rožni falešných obvinění a v koření plném mediálních lží za asistence křivoústých političek a dislektických šlechticů. Je třeba zvednout hlavu a křičet, že to, co píší noviny a říkají jejich političtí vyvolenci, je pouhá lež, které nepodlehneme. Kdo v ní chce žít, nemá právo brát názor těm, kteří ji odmítají. Odmítněme ji proto společně.
Robert Vašíček
šéfredaktor |