image2 image3 image1

Robert Vašíček: Český návod na politickou likvidační kampaň PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Zdeněk Jemelík   
Pondělí, 16 Únor 2009 18:51
Mrštinu znám od roku 2004. Prostitutky mi nikdy nenabízel Moderní česká společnost si zvykla na svobodu slova. Dnes opravdu mohu přijít před kterýkoliv úřad a nahlas tam vyřvat, co si myslím. Spolu s demokracií a svobodou se u nás ale rozmohl ještě další trend – likvidační kampaně na české politiky bez ohledu na politickou příslušnost. Začíná to vždy stejně. Úplně na začátku stojí zakázka na likvidaci nepohodlného politika. Zadavatelem jsou političtí protivníci. Účelem je odstavení nepohodlného politika z veřejných a vnitrostranických funkcí, případně jeho přímá kriminalizace. Záleží na zvoleném postupu. Jakmile je dohodnuta zakázka, dalším bodem jednání je rozpočet. Rozpočtování likvidačních kampaní v Česku probíhá vícesložkově. První složkou jsou prémie vybraného redaktora mainstreamových médií. Za likvidační kampaň dostane příslib zaručených a exkluzivních informací ze zákulisí. Druhou složkou financování je finanční částka věnovaná zainteresovaným politikem. Třetí složkou je částka věnovaná významným sponzorem. Likvidační kampaně v Česku lze přitom pořídit již od 50 000,- Kč výše. Ochotných novinářů s základním platem 15 000,- Kč čistého je relativně dost. Po stanovení rozpočtu přichází fáze rozvědné činnosti. V této fázi jsou novinářem, jeho zadavatelem a případně zúčastněnou třetí stranou kategorizovány kompromitační materiály a ve spolupráci s PR agenturou nebo dobrým mediálním poradcem jsou chronologicky řazeny do připravované likvidační kampaně. Kompro – materiály jsou různého charakteru. K těm základním patří vyšetřovací spisy státních složek, které lze za úplatu pořídit již od 10 000,- Kč výše. Další jsou skutečnosti vytěžené od otevřených i skrytých nepřátel likvidovaného politika. Pokud nestačí tyto pasivně získané důkazy, je třeba přejít k provokaci. Celá Poslanecká sněmovna věděla, že exposlanec Jan Morava aktivně shání podporu pro svou ODS. To byla ta nejlepší zpráva v kauze Morava. Na tomto základě byla vypracována provokace s lechtivými snímky Vlastimila Tlustého. Naivní Morava se nechal komnpromitérem přesvědčit, že by tyto snímky měl vlastnit. Po dokončení řízené provokace jsou i tyto podklady zařazeny k získaným materiálům a mediální tým je sestaví podle závažnosti do časového harmonogramu mediální kampaně. Na začátek se uvolňuje malá nálož, která je následovaná větší náloží a řadou menších pojistných náloží, pokud by se oběť příliš cukala. Například v kauze Stanislava Grosse bylo kompromitujících materiálů sice dost, ale odpor Stanislava Grosse k odstoupení si vynutil několikaměsíční kampaň. V jiných přpadech se oběť vzepře a kampaň je dočasně pozastavena a připravena k reaktivaci ve vhodném okamžiku v budoucnosti. Teď si pojďme ukázat, jak se to seběhlo v kauze Mrština. Miloslav Mrština je okresním funkcionářem ČSSD a deset let vede stranický boj s poslankyní Hanou Orgoníkovou. Bývaly doby, kdy byl dokonce krajským předsedou v Královéhradeckém kraji. Na poslední krajské konferenci překvapil své protivníky, když získal bez větší práce 32 hlasů a jako outsider této volby si nevedl vůbec špatně. Ihned po této volbě, kdy v podstatě došlo k politické rehabilitaci Mrštiny (hodně lidí překvapila třetinová podpora pro Mrštinu) se zadavatel kampaně rozhodl reaktivovat likvidační kampaň z minulých let. Zadavatel likvidační kampaně použil osm let staré materiály, které už byly jednou projednávány v ČSSD. Tým se svědomitě vrhl na obdržené kompro-materiály. První článek vyšel 12. února a nadpis zněl: ČSSD dotovala přestavbu nevěstince státními miliony. ČSSD dotovala přestavbu nevěstince státními miliony Zastavme se nejprve u nadpisu kompro-článku. Již použitý nadpis zní skandálně a vyvolává radost na tvářích politiků jiných stran a zděšení a opovržení u politiků ČSSD. Skutečným podprahovým záměrem pilotního článku je vyvolat dojem, že Miloslav Mrština je pasák bílého masa a politici ČSSD k němu jezdí souložit s nevěstkami. Protože Mrštinu znám přibližně od roku 2004 a prostitutky mi nikdy nenabízel, začal jsem analyzovat i další části článku. V článku je zmíněno, že si postavil bordel za státní peníze. Zjišťoval jsem proto, jak si nějaký pasák Mrština může vydělat na hotel. A ejhle, všechno je jinak. Miloslav Mrština jej restituoval jakožto rodinný majetek a polorozpadlý hotel pronajímal. Zajímalo mě také, jak je to s pasením hezkých slečen. Jestliže k něčemu takovému docházelo, nebyl pasákem, ani majitelem bordelu. Zůstal majitelem hotelu pronajatého serioznímu zájemci. A teprve na jeho bedra případně padá odpovědnost. Dále je v článku zmínka o státní dotaci na bordel. Jestliže to nebyl bordel, co tedy byla státní dotace? Opět velká lež – nedostával ji ani od Martínka, ani od Škromacha, ale od Úřadu práce jako část úhrady na sociální projekt související s jeho podnikatelskou činností. A úspěch se v Čechách neodpouští. Pokud by někdo chtěl vinit ČSSD z mafioznímu přidělování dotací, ředitelem úřadu v té době byl současný poslanec za ODS David Kafka, který jistě neměl důvod přidělovat neférově dotaci zrovna sociálnímu demokratovi, když je podle hlasování v Poslanecké sněmovně loajálním poslancem ODS. Menší nálož i přes nelogičnost uspěla a zdrcený Mrština byl povolán hned na druhý den na jednání ČSSD, kde mu bylo doporučeno přerušit členství. Politik ČSSD, který provozoval nevěstinec, má pochybný lustrační list Další rána přišla navečer, kdy na iDnes.cz vyšel další článek s výše uvedeným nadpisem. Zpochybňoval lustraci Miloslava Mrštiny a jako zázrakem měl autor článku k dispozici i svazek STB na jméno Miroslav Mrština. Opět víceméně náhoda, nebo načasování? Jasné je to, že Miloslav Mrština pracoval jako číšník a v dalších funkcích v pohostinství před rokem 1989. A v hospodě se to tehdy agenty STB jen hemžilo. Své by o tom mohli říct všichni ti, na které některý horlivý soudruh jen pro pár korun prémie napsal hlášení, případně vázací akt, který ani nebyl podepsán dotyčným. To je mimochodem případ tohoto svazku, který v době jeho vzniku Mrština nikdy neviděl, i když údajně podepsal. Podpis tomu moc nesvědčí. A opět, proč by nemělo platit lustrační osvědčení již jednou vydané? Mrština si ho na koleně nevyrobil v domácí tiskárně a není důvod, proč by někdo měl jeho prověrku zpochybňovat. ČSSD už léta koluje nahrávka, která popisuje Mrštinu jako kuplíře Mrština se ale začal zajímat o to, kdo se ho snaží zničit. Tím podnítil pokračování likvidační kampaně, kterou se zadavatelé de facto prozradili. V nejnovějším článku se totiž píše, že pasák Mrština honil štětky po Hradci Králové. Jak bude kauza dál pokračovat Kauza Mrština je načasována tak, aby ublížila Mrštinovi a také celé ČSSD. ČSSD by se měla naučit jednu úžasnou věc, kterou umí na české politické scéně pouze ODS a KDU-ČSL – stát za svými lidmi. Mrština se již v ČSSD jen nepovaloval za stolíkem předsedy kraje nebo okresu, ale taky pro ně něco dělal. Bylo by tedy férové, aby se okolo něho nyní semkli. Hana Orgoníková fragmentuje členy ČSSD v Královéhradeckém kraji na ty, kteří ji milují nebo nenávidějí. Je smutnou ironií, že zadavatel mediální kampaně v podstatě ubližuje i samotné Orgoníkové, která je sice energickou a svéhlavou ženou, ale nedokážu si představit, že by byla autorem takové špíny, protože ji rovněž osobně znám. Soudím tedy, že skutečným zadavatelem je někdo z jejích příznivců. Miloslav Mrština je člověkem, který nyní nemá co ztratit. Stal se další obětí stalkingu českých novinářů. Uměle vyrobená kauza tak ukazuje, že bychom měli věřit tomu, co vidíme na vlastní oči a ne tomu, co nám kdo píše. Neberte tedy ani můj článek jako svatou pravdu, ale myslete sami. Už prezident Masaryk říkával: „Myšlení bolí.“
Aktualizováno Středa, 18 Únor 2009 10:50