image2 image3 image1

Robert Vašíček: Anticharta 2011 neboli vrtěti Vítem Bártou PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Zdeněk Jemelík   
Úterý, 12 Duben 2011 22:15
Vít Bárta by si zasloužil titulní stránku v časopisu Time jako Osobnost roku. Sice nemá tolik tanků jako Kaddáfí, ale v posledních dvou týdnech je v Ose zla Tripolis - Praha - Pchjongjang jedním z hráčů také Vít Bárta. Co provedl strašného? Otevřeně si řekl o moc a uzavřel kohoutky stavebním firmám k předraženým dálničním zakázkám. Hledání objektivity v případě Víta Bárty je dosti ošemetné. Na jednu stranu úspěšný podnikatel, na druhé straně manipulátor, který se za své schopnosti nestydí. Můžeme mu od rána do večera vyčítat touhu po moci, ale kdo z Kalousků a Nečasů nemá někdy touhu po moci? Mám ji taky, zavřete mě kvůli tomu? Svět politiky je do jisté míry úchylný, protože odmítá říkat věci narovinu, spíše se ukrývá za fráze a teze, než aby otevřeně deklaroval, co se v něm ve skutečnosti děje. Věci veřejné vznikly jako marketingová strana se schopností získat 10 % protestních hlasů. Ne poprvé a nikoli naposledy. Pojďme si chronologicky připomenout, jak důležitá je desetina protestních hlasů pro demokracii. V roce 1990 protestní hlasy v prvních svobodných volbách stvořily třetí proud, kterého jsme v žádných volbách nezbavili. Opakuji v žádných. Hlavní proud představovalo Občanské fórum, od kterého se logicky očekávalo vítězství. Protipólem byli dosud vládnoucí komunisté. Roli třetího proudu měl v prvních svobodných volbách na starosti jistý Boleslav Bárta! V té době byl zakladatelem Moravského hnutí a jeho Hnutí pro samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko udělalo přes 10 % hlasů. V roce 1992 se role protestní strany ujaly svorně Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa, částečně odumírající moravisté a také nově vzniklá Liberálně sociální unie, jenž bychom mohli strukturálně přirovnat k dnešním Věcem veřejným, avšak bez silného vedení. V čele LSU stál jistý Zdeněk Vlček, pretendent tajných služeb a svého času předseda jedné z koalujících partají - Strany Zelených. V roce 1996 spolu s rozpínající se mocí Miloše Zemana odpadly protestní strany až na republikány, kteří udělali historický výsledek. Ani v roce 1998 to nebylo jinak a 10 % protestních hlasů získala Unie svobody. Nebyli to sice zrovna voliči republikánů, ale poctiví voliči ODS, ale pojem protestní strana zůstal zachován. V roce 2002 si zahrála roli protestní strany KSČM. Zisk 18 % hlasů nesvědčí o počtu komunistů v Čechách a na Moravě, ale spíše o přelití protestních hlasů nalevo. V roce 2006 následoval protest v podobě Strany zelených. Opět úspěšný, ale přitom mimořádně slabý. To v roce 2010 to byla jiná: Věci veřejné dostaly přes 10 % hlasů. To se jim zřejmě už nikdy nepodaří. Pro příští volby očekávám vznik nové prostestní strany, případně posílení Suverenity, která si svůj protestní potenciál usilovně buduje "Sládkem v sukni". Oklikou se vracíme k Vítu Bártovi. Nepochybuji, že jeho agentura sledovala politiky, ostatně důkazů je o tom dost. Nepochybuji, že Bárta předal půjčku Škárkovi i Kočí, ale hlava mi nebere, kdo ho v tomto bohulibém záměru přeplatil? Logicky, když pětadvacetiletá dáma s problémy v osobním životě a velkou touhou po politické budoucnosti opustí pracně budovanou pozici v relativně etablované politické straně, je třeba se vždy ptát co za to a kdo ji nabídne politické rámě tentokrát? Vít Bárta je pouze prostředek k daleko vyšší hře. Shodou okolností se ocitl na nevhodném místě a dovolil si získat ve volbách se svou stranou 10 % hlasů. Tady se ale hraje o třídu výše. Hraje se o přerod části ODS do TOP09, hraje se o pozici hegemona na pravici a žádný prostředek není dost špatný, aby nebyl použit. Tedy i likvidace Víta Bárty. Robert Vašíček šéfredaktor
Aktualizováno Středa, 13 Duben 2011 03:14