image2 image3 image1

Michal Capko: Izrael v EU a NATO? Sacrebleu! PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Michal Capko   
Čtvrtek, 19 Březen 2009 17:51
Otázku přístupu Izraele do těchto struktur lze pojmout v několika rovinách. Pan Vašíček v článku "Otevřeme Izraeli dveře do EU a NATO" naznačuje sprovázanost evropských a izraelských hodnot, demokratičnost Izraele, a hlavně nechce připustit další genocidu Židů. Od toho tu má být EU a NATO, aby k ničemu podobnému nemuselo v budoucnu dojít. To však implikuje podvědomou obavu z toho, že po Izraelcích by mohli přijít na řadu Evropané, a ne už rukou nacistů, ale muslimů, či spíše islamistů. Tedy připouští tezi S. Huntingona o tzv. střetu civilizací. Pokud by se totiž nejednalo o islamisty, ale např. o Čínu, nabízeli bychom členství spíše Rusku, Kazachstánu nebo Indii, či eskalovali napětí v Tibetu, Ujgurské AO, či Tchajwanu, což se nám s jistým úspěchem loni dařilo. Pokusím se nyní blíže rozebrat, že situace není až tak černobílá, za kterou je v značné míře médii (zejm. záp. světa) vydávána. Současný Izrael je dítětem mnoha rodičů. Biblických praotců a králů; římské dobyvačné politiky a státního náboženství (exil, neuznáváte náš stát a naše bohy), křesťanského antisemitismu (zabili jste nám Spasitele), islámu (neuznáváte Proroka Muhammada a Korán). S tím koreluje jistá a trvalá snaha židovského živlu o vlastní výlučnost (židé jako nositelé Tóry, tím odlišnost od ostatních národů, která v extrémních případech přerůstá v supremacismus ) a tím pádem do určité míry stranění se, odtažitost, která vyústila do dobře známých evropských židovských ghett (částečně vnucených, částečně dobrovolných). Židé též nepřilnuli k půdě, aby se neupoutali k Evropě, nesla je naděje na návrat do Země zaslíbené, živili se řemesly, lichvou, prodejem alkoholu ap. Negativní aspekty některých živností vyvolaly do jisté míry oprávněné reakce majoritního obyvatelstva (od vlastního člověk snese více než od cizího), které ale nerozlišovalo nevinné a vinné (podobně dnes reagujeme na Romy)- důsledkem čehož byly pogromy. Během židovské emancipace (haskaly) však došlo k zrovnoprávnění- židé dostali občanská práva, mohli být pasováni na šlechtice (např. v Německu či Velké Británii), přestali být občany druhé kategorie. Sen o Izraeli v nich zůstal bez ohledu na čas, který v exilu strávili. Podporovala je v něm určitá ublíženost, od pronásledování majoritou. Zde je ovšem kámen úrazu. Kombinace vlastní židovské výlučnosti (+kolektivní úspěšnosti) a reakce na ni v podobě antisemitismu; kombinace exilu a ghett, to obojí dalo vzniknout evropským židům. Došlo i na určité druhy neurózy a paranoie, které se dědily z generace na generaci (a díky které měli občas tendenci se mstít, ale i včas vycítit nebezpečí). Do této situace se zrodil zakladatel sionismu - jako ideje návratu do Palestiny - Theodor Herzl. Původně byl za důslednou asimilaci židů mezi ostatní národy, aféra poníženého židovského důstojníka Dreyfuse však vykonala své. Cílem se stalo založení Izraele. Přišla neklidná 20. a 30. léta 20. století. Německo frustrované prohrou v 1. světové válce, ekonomická krize 1929... I kdyby Hitler neexistoval, museli by si ho naši západní sousedé vytvořit. Všeobecná frustrace, zklamání a utrpení v Německu se obrátila proti Židům. Ti uměli lépe spolupracovat, takže se jim i během krize dařilo; občas došlo na výše uvedené negativní aspekty živností. Dalším aspektem mohla být politická angažovanost v problematických kruzích. (pro carské Rusko to věcně rozebírá A. Solženicyn). Důsledkem se stal holocaust. Mezitím začaly do Palestiny pronikat první vlny židovských vystěhovalců, a během období posilování německého nacionalismu tento počet narůstal. Zde ovšem nastává kámen úrazu druhý. Nepřišli do vylidněné země, kterou jim ze své blízkovýchodní územní kořisti blahosklonně věnovala britská vláda (a velmi dobře věděla proč). Byli tam Arabové, kteří se nehodlali smířit s tím, že jim jejich bývalý okupant (VB) servíruje do země, ve které žijí již stovky let (od r. 638, kdy Palestinu dobyli na dobyvatelích), jiné etnikum, a to ve značném množství. Vypukly konflikty, německý holocaust přiměl OSN - po třech letech od svého vzniku - připustit vyhlášení Státu Izrael. Důsledky vidíme dodnes. Srovnejme si časovou osu vládců Palestiny od jejího dobytí Římany: Římané (od 63 př.n.l.) Byzanc (Východořímská říše)(330–640 ) Arabský chalífát (638–1099) Křižáci (1099–1187) Mamlúci (1270–1516) Osmanské Turecko (1516–1831) Egyptská vláda (1831-1841) Osmanské Turecko (1841-1917) Britský mandát (1920–1948) Stát Izrael (1948- ) Izrael se stal škodolibým polibkem na rozloučenou od Britského impéria. Stejně jako Pákistán v případě Indie. Použili staré dobré divide et impera. Herzlův sionismus, evropský antisemitismus (ústící později v holocaust) i židovský supremacismus kombinovaný s děděnou neurózou tomuto záměru velice posloužily. Karta se však obrátila. Díky pomoci Československa, SSSR a USA židovský stát přežil. Z myši se stala kočka. Lev z Judey. Ovšem s mnoha neléčenými šrámy z minulosti. Výsledek? Ignorování rezolucí OSN, ilegální výstavba osad na Západním břehu, postupná anexe palestinských území, totální blokáda Gazy, činy hraničící s válečnými zločiny (Libanon, Gaza), po zuby vyzbrojená armáda. Stokrát omílané a zdokumentované. Přineslo to i nenávist davů (zejm. levicově orientovaných) západního světa k izraelské politice síly. Tato nenávist ale Izrael v této politice utvrzuje. Poslední izraelská předvolební kampaň (válečná akce proti Gaze) a výsledky voleb tomu napovídají. Proto není tato kauza ani omylem černobílá či jednobarevná. Hýří všemi barvami. Především však barvami monoklů na obou očích. Očích Palestince i očích Izraelce. Protože v Palestině oba mají domov. Politika oko za oko však oslepí celý svět, jak si správně povšimnul už Mahátmá Gándhí. Divide et impera vykonává svoje. Oběma zápasníkům jde o vše (židé sice žijí i v USA, Rusku, Evropě i jinde, a Palestinci mohou třebas do Jordánska; ale Palestina je přeci jen Palestina a jejím srdcem je oběma tak drahý Jeruzalém).. A státy, kterým tento konflikt vyhovuje, podporují obě strany konfliktu. Nejlepší válka je taková, která nikdy nepřestane. Co se týče vstupu Izraele do EU a NATO, ujasněme si nejprve, co od něj chceme. Buď bude plnit roli vyhazovače od Suezského průplavu (s tímto cílem byl etablován Brity), a pak jsou mu EU i NATO zbytečné (peníze zvenčí na zbraně se najdou v našem rozpočtu vždy (!) ), anebo od něj chceme něco více. Aby se z po zuby ozbrojeného násilníka hájícího zemi, kterou mu prý věnoval Bůh a Britská vláda, stal člověk, spojenec, přítel. Abychom viděli jeho tvář, řečeno slovy židovského filosofa E. Levinase, a pomohli mu ji rozjasnit. Ujasněme si nejprve toto. Protože ze zkušenosti víme, že násilníka umíme vytvořit snadno (S. Husajn, O. bin Laden, A. Hitler, aj.) ale o to hůře se jde jej zbavit, splní-li svou špinavou práci. Je-li Izrael určen jen na špinavou práci: - dráždění islámského světa, jehož kolonie jsme museli opustit, a kam se nyní vší silou opět vlamujeme (projekty ropovodů a plynovodů v Íránu a Afghánistánu, ropná pole v Iráku) - či zda mu pomůžeme vytvořit vyrovnanou skutečnou demokracii (v nynější době vykazuje spíše znaky starozákonní teokracie s prvky demokracie a militarismu, založené na etnickém, nikoliv občanském principu). V druhém případě to však bez smíru s islámem nepůjde. Izrael se totiž z BV nehne, a dává to najevo stále. A tento fakt musí akceptovat jak Evropa, tak muslimské státy a organizace. Bez smíru s muslimy do NATO Izrael ani nemůže. Přístupové podmínky vylučují vstup státům, které jsou v konfliktu s jinými státy, či nemají dořešené územní vymezení. Co se týče EU, prozatím je kladen důraz na kvantitu, nikoliv kvalitu. Nejsme konzistentně uspořádáni, bují nám zde bruselská byrokracie vydávaná za jedinou možnou cestu, násilím shora jsou nám ohýbány hřbety ve jménu evropanství řízeného úředníky. Stát navíc by byl pouze prodloužením této agónie. Chce to více času. Pochopit stav věcí, nechat je dozrát a až pak realizovat velkolepé plány. Evropa musí najít sama sebe, bez stohů zákonů a nařízení; její národy se musí lépe poznat, poté bude integrace přirozená a nenásilná. Izrael musí najít sám sebe bez válek s muslimy. Zde Evropa může být prostředníkem k dialogu a sama si také začít řešit problém menšin uvnitř. Palestina musí najít sama sebe bez asistence izraelské armády, pancéřovaných buldozerů a davů ilegálních osadníků, sebevražedných atentátníků a salv raket. NATO musí najít samo sebe- ujasnit si, je-li aliancí útočnou (blíží se smutné 10. výročí "humanitárního" bombardování Jugoslávie) nebo obrannou, či zda je pouhou servisní organizací amerických válek vedených zbraňovými a energetickými lobbisty. Je-li deklarována snaha bránit se islamistické hrozbě, pak proč na jedné straně chceme Izrael, a na druhé straně uznáváme Kosovo a bombardujeme Srbsko, stavíme Bondsteel? Proč bojujeme na Blízkém východě a na druhé straně pouštíme imigranty (často právě oběti těchto válek)? Proč vyzbrojujeme armády a neposilujeme spíše imigrační a celní správu, programy integrace a asimilace menšin? Proč dáváme disproporční výhody menšinám a neochraňujeme většinu? Máme však čas se nad tímto zamyslet, a do očí bijící rozpory vyřešit? Zbraňové a energetické lobby nám ho nehodlají dopřát. Získáme-li však tento čas, a každý si zamete před svým prahem, a vynosíme-li kostlivce ze skříně (o kterých ti před prahem často nic nevědí), pak Izrael v EU a NATO bude vítaným spojencem. Proto říkám- nyní NE, v budoucnu po splnění výše uvedených podmínek rozhodné ANO. Michal Capko ZDROJE: Hayoun, Maurice-Ruben. Židovské osvícenství mezi Córdobou a Berlínem I+ II. Praha: Volvox Globator, 1998, 2000. Johnson, Paul. Dějiny židovského národa. Praha: Rozmluvy, 2007. Lévinas, Emanuel. Etika a nekonečno. Praha: Oikoymenh, 1994. Schäfer, Peter. Dějiny židů v antice. Od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. Praha: Vyšehrad, 2003. Solženicyn, Alexander. Dvě stě let pospolu. Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916. Praha: Academia, 2004. Tauer, Felix. Svět islámu. Dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 2006. Thatcherová, Margaret. Umění vládnout. Strategie pro svět v pohybu. Praha: Prostor, 2003. http://www.palestinemonitor.org/spip/ http://www.btselem.org/English/ http://www.blisty.cz/2009/1/23/art44940.html http://www.sme.sk/c/4311848/livniova-musime-sa-vzdat-polovice-zeme-izraelskej.html?vf=rss http://www.guardian.co.uk/world/2009/jan/16/gaza-israel-petitions http://spravy.pravda.sk/izrael-by-mali-docasne-vylucit-z-osn-ziada-turecko-fsq-/sk_svet.asp?c=A090116_200529_sk_svet_p23 http://www.guardian.co.uk/world/2009/jan/21/gaza-phosphorus-shells http://www.guardian.co.uk/world/2009/feb/23/israel-arms-embargo-gaza http://www.blisty.cz/2009/3/18/art45942.html http://www.guardian.co.uk/world/2009/mar/07/israel-palestine-eu-report-jerusalem http://www.mfa.gov.il/MFA/Peace%20Process/Guide%20to%20the%20Peace%20Process/Declaration%20of%20Establishment%20of%20State%20of%20Israel http://www.blisty.cz/2009/2/6/art45213.html http://en.wikipedia.org/ aj.
Aktualizováno Čtvrtek, 19 Březen 2009 19:59