image2 image3 image1

Hana Svobodová: Začlenění Izraele do NATO a EU PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Hana Svobodová   
Středa, 25 Březen 2009 11:48
Nemyslím si, že myšlenka začlenění Izraele do struktur NATO nebo EU je „zásadní“myšlenkou až Miloše Zemana. Úvahy na toto téma jsem zachytila někdy kolem roku 2002-2003. Že se s nimi ztotožňuje třeba právě bývalý premiér Miloš Zeman mi nepřijde nijak zvláště „zajímavější“. Ale dle mého soudu přesto jsou debaty na toto téma na místě a mohou otevřít řadu dalších souvislostí kolem dění na Blízkém východě, v Izraeli samotném, ale i úvahy na téma smyslu a dalšího směřování EU i NATO. Až tolik se mi nechce toto téma vyhrocovat paralelami středověku nebo antiky ve vztahu k biblickým Hebrejcům, ani emancipačnímu procesu židovského národa. Problematiku příp. začlenění státu Izrael do zmíněných struktur vidím na jedné straně ve stavu a perspektivách NATO a EU samotných a na druhé straně situaci a jejím řešení na Blízkém východě v kontextu palestinsko-izraelského konfliktu. K prvnímu okruhu problému by bylo vhodné říci, že před EU i NATO se otevírají jisté perspektivy, které mohou mít řešení i pro jejich zatvrzelé, tzv. apriori odpůrce, ale musejí být v souladu se současnou situací v daných strukturách, na Blízkém východě nevyjímaje. K druhé části – Izrael se dlouhodobě nachází v konfliktním stavu s okolním světem, zejména s Palestinci. Otázky územního uspořádání, ale celkového vzájemného uznání dvou hlavních soupeřících stran si zasluhují pozornost a aktivní účast mezinárodní veřejnosti, politických struktur zastupujících znesvářené strany a všech, kteří mají zájem na řešení. Není možné toto překlenout přijmutím jedné ze stran do nadnárodních uskupení, zatížit tyto nevyřešenými problémy a druhou stranu ponechat „napospas“ příp. válečnickým avantýrám, plynoucích z pocitu další újmy na svém národu, cítění a existenci vůbec. Proto je dle mého soudu prvořadým úkolem všech, kdo mají skutečně zájem na vyřešení tohoto blízkovýchodního konfliktu, aby se vyřešilo státoprávní uspořádání pro obě znesvářené strany. A to bude ještě neméně bolestný proces. A to za asistence především OSN, ale i třeba bezpečnostního dohledu sil NATO a EU. Nechť tyto struktury projdou svého druhu zkouškou z „dospělosti“ tím, že zprostředkují řešení tam, kde mnozí lámou hůl, upřednostňují sílu a prohlubování lidského utrpení na obou stranách, a naopak dají „zelenou“ šanci na vznik suverénních států a smyslu života jejich národům. Tomu všemu je dle mého názoru dát třeba přednost před zřejmě jednostranným „vyvedením“ jedné strany sporu do lůna nových a s velkou pravděpodobností dále eskalujících problémů. A snad ještě jakousi osobní doušku nakonec. K jednomu z mých čtených autorů patří také izraelský prozaik Amos Oz. Ten ve své knížce „Jak vyléčit fanatika“mj. píše: „V zásadě lze říct, že izraelsko-palestinský spor není občanskou válkou mezi dvěma částmi téže populace, téhož národa či kultury. Není to vnitřní, nýbrž mezinárodní konflikt.“ Asi tím bych uzavřela úvahu nad tím, že řešit problémy znamená mírnit a eliminovat bolest jejich důsledků, a tou nemůže být jednostranná akce, nýbrž uvážlivá koexistence různého. Mgr. Hana Svobodová, asistentka senátora
Aktualizováno Pondělí, 06 Duben 2009 16:10