image2 image3 image1

Antonín Seďa (ČSSD): Izrael a NATO PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Antonín Seďa   
Středa, 25 Březen 2009 12:06
Přijetí Izraele do NATO (případně EU) je problém, který rozhodně nemá jednoznačné řešení. Osobně se domnívám, že převažují důvody proti. Tím základním důvodem jsou nevyřešené vztahy k jak k arabským občanům Izraele (cca 1,5 mil., tj. 20%), tak i sousedům Stát Izrael legitimnost svého vzniku odvozuje z rezoluce VS OSN z 27.11.1947. Dne 14. května 1948 byla vyhlášena nezávislost Izraele. Den nato vpadla vojska Ligy arabských, států, která nezávislost neuznala (Jordánsko, Egypt, Irák, Libanon, Sýrie, Jemen a Saudská Arábie) na území Izraele. Po vítězné válce, která skončila příměřím v roce 1949, si Izrael přisvojil územní zisky získané za války. Tyto zisky několikanásobně převyšovaly rozlohu území, které bylo Izraeli přiděleno výše zmíněnou rezolucí VS OSN: Fakticky tedy nikdy neexistovaly Izrael a Palestina v hranicích určených Valným shromážděním v roce 1947. V současné době, vzhledem k nárůstu populace, méně přirozenému, zejména však v důsledku imigrace (od roku 1948 vzrostl počet obyvatel více než pětkrát na současných 7,1 mil.), je návrat do hranic plánovaných v roce 1947 nemyslitelný. To však i pro budoucnost znamená potenciální a permanentní konflikt s arabskými sousedy(zejména Sýrií), hlavně však s Palestinci žijícími na území Palestinské autonomie. Naprosto kritická je situace v pásmu Gazy. Jedná se o území o rozloze pouze 360 km2, na němž žije téměř 1,5 mil. obyvatel, po Macau, Monaku, Singapuru, Hongkongu a Gibraltaru šesté nehustěji obydlené místo na světě. Je poměrně lákavé obvinit z dlouhodobě zablokované situace islámské fundamentalisty a teroristy. Velký díl zodpovědnosti nese však i Stát Izrael. Dokážu pochopit, že opojení z vítězství ve všech dosavadních válkách mohlo svádět izraelský establishment k nezájmu pokusit se narovnat vztahy s Palestinci. Mezitím však se hromadily mezi těmito národy bariéry, které jsou dnes už obecně vnímané jako neřešitelné. Izrael je označován jako demokratický stát. Vidím v tomto označení dva kritické body. Především v evropském pojetí (a připomínám, že se hovoří nejen o vstupu do NATO ale i do EU) je demokratická společnost totožná s občanskou společností. Občané Izraele jsou sice ve své většině sekularisté, nicméně právo na imigraci mají jen občané židovského původu (Law of Return). A to pomíjím, při současné sekularizaci i západních společností, náboženský aspekt i aspekt etnický. Ten je velmi problematický. Ve skutečnosti je představa společného genetického původu příslušníků jednoho etnika zavádějící, a to kvůli migraci a míšení různých etnik mezi sebou. Jste schopni při zběžném pohledu poznat, kdo je Žid? Druhým kritickým bodem jsou práva Arabů žijících v Izraeli. Nemluvím jen o těch zcela základních právech politických, ale zejména o právech sociálních. Přes veškeré sympatie, které chovám k Izraeli, soucitu k milionům židovských obětí holocaustu a k nepřehlédnutelnému přínosu Izraele v boji proti terorismu, nedomnívám se, že Stát Izrael je zralý pro přijetí do struktur NATO a EU. Na druhé straně je přesto nutné samostatnou existenci Izraele hájit a garantovat. Československo to už jednou prokázalo. Samozřejmostí musí být i razantní vystupování proti všem projevům antisemitismu, který je v Česku jevem spíše ojedinělým, snad s výjimkou lidového antisemitismu věřících katolíků. ing.Antonín Seďa, poslanec PS PČR
Aktualizováno Středa, 25 Březen 2009 14:59