image2 image3 image1

Interview s Mirkem Topolánkem „Osobně“ PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Redakce   
Úterý, 31 Leden 2006 09:07
Mirek Topolánek minulý čtvrtek pokřtil knihu Petra Žantovského "Mirek Topolánek osobně". Knižní rozpravy s předsedou nejsilnější politické strany v ČR vycházejí v napjatém předvolebním období a byly impulsem, aby Politikon oslovil Mirka Topolánka a položil mu několik otázek. Rozhovor s Mirkem Topolánkem vedl šéfredaktor Robert Vašíček. Pane předsedo, ve vrcholové politice jste od roku 1998 a v řádných volbách jste nikdy neprohrál. V letech 1998 a 2000 jste uspěl jako senátor, v roce 2002 ODS vyhrála ODS komunální volby, v roce 2003 jste prosadil do funkce prezidenta Václava Klause, v roce 2004 zvítězila ODS pod vaším vedením v krajských volbách, eurovolbách a v Senátu jste získali většinu. Jak se cítíte před nejdůležitějšími volbami, těmi sněmovními? Politika má to kouzlo a taky největší riziko v tom, že žádné volby neznamenají definitivní vítězství, nemají tečku. U každých voleb a já jsem to říkal na kongresu trochu eufemisticky vavříny oschnou ještě týž den. To co bylo, je zapomenuto a začíná se jakoby znovu. Sněmovní volby nejsou determinovány tím, že zrovna já společně s ODS jsme vyhráli všechny ty předešlé. V tom smyslu se na ty volby připravuji jako na unikátní, na věc, kde není výchozí postavení, jako na další bitvu, ve které musíme zvítězit. V tom smyslu nejsem ten typ, který by se nechal ovlivňovat výsledkem voleb, které byly předtím. Připravujeme se na ty volby jako na klíčové střetnutí, kdy by po osmi letech vlády jedné strany by logicky měl přijít výkmit, jak to v demokracii běžně bývá, tedy k nám, nicméně to rozhodnou voliči u uren v červnu letošního roku. Já osobně to připodobňuji k tomu, ať to trochu oživíme, ke Kostěji Nesmrtelnému, který měl tři obruče. Dejme tomu, že praskla ta první obruč, praskla druhá obruč a teď se rozhoduje o tom, zda praskne třetí obruč a Kostěj Nesmrtelný se rozpadne na prach. Já se cítím v absolutní psychické a fyzické kondici, myslím že i strana je připravena svést ten souboj a udělat vše pro to, abychom vyhráli. Nicméně znovu opakuji, na politice, což je rozdíl od byznysu, který jsme si také vyzkoušel, je kouzelné a smrtící to, že vlastně nemá nikdy konec, pokud nežijeme v totalitě. Koho považujete za Kostěje Nesmrtelného? Je to pro Vás sociální demokracie nebo levicová stojedenáctka ve sněmovně? Snažil jsem se to pojmenovat, našim primárním soupeřem nejsou slušní sociální demokraté, protože i takoví v té straně jsou. Je to samozřejmě posttotalitní, ta trochu znovu politá živou vodou Komunistická strana a je to samozřejmě ta část sociální demokracie, která vykonává naprosto pragmatickou politiku, kde už ani není jasné, z jakých ideových kořenů vychází, protože se pouze řídí podle průzkum veřejnosti a to si myslím, že je pro politiku v této zemi opravdu škodlivé. Které sociální demokraty tím myslíte? Jsou to ti zvolení v řádných volbách, nebo posléze jmenovaní? Velká část této vlády jsou politici, kteří vystřídali ty s mandátem, kteří selhali, fakticky pan Rath, pan Paroubek, pan Bublan, pan Havel, pan Jandák. To jsou všechno lidé, kteří se tváří, že žádné předvolební sliby sociální demokracie v roce 2002 neexistovaly, tváří se, že jsou ti noví, lepší, což je obvyklá taktika levicových politiků. Samozřejmě chceme svést souboj s těmito pragmatiky a musíme veřejnosti vysvětlit, že demokracie funguje tak, že někdo něco slíbí a pak se vyhodnocuje, jestli to splnil nebo nesplnil a pak se rozhoduje, jestli mu prodlouží mandát anebo jestli se volič podívá někam jinam. Zamlžování toho stavu, rozmělnění politiky a jejího obsahu, soustředění se pouze na formu a na marketing, to je přesně to, co škodí jakémukoliv řešení současnému stavu České republiky a my se budeme snažit to vysvětlit. Zmínil jste mandát politika. Alena Páralová neprošla na volitelné místo v Pardubickém kraji a je pravděpodobné, že nebude v příští sněmovně. Bude to považováno za ztrátu mandátu k výkonu vládní funkce po volbách? Teď mě tlačíte k něčemu, co si myslím, že jistě neřeknu. Nicméně stínová vláda byla představena zhruba ze tří důvodů. Byli to lidé, kteří se orientovali v dané problematice, kterou mají odborně řešit. Soustředili kolem sebe kompetentní tým, vypracovali analýzu stavu, vypracovali alternativní program, se kterým chceme jít do voleb, mediálně uspět a získat mandát ve volbách, který je opravní, aby mohli případně tu funkci vykonávat. Samozřejmě to musí být lidé, kteří budou schopní po volbách ten mandát řešit. Alena Páralová mandát zatím nezískala, není vyloučeno, že ho získá. Problematiku zvládla, mediálně nebyla prostě ta supr jednička, tak jak já jsem si představoval, to znamená vůbec není jisté, že ti lidé ze stínové vlády, kteří dokonce získají ten mandát po volbách budou těmi ministry a já jsem to vždycky zcela jednoznačně říkal, že vládní tým může být v jiné sestavě a je jistě otázka, jestli jej představíme před volbami nebo až po volbách. Média vás řadí mezi politiky s přímým jednáním, mezi novináři se ujal výraz „chlap s gulama“. Jak se hodnotíte Vy sám? Tak o označení „chlap s gulama“ si mohou čtenáři přečíst v mé knize (pozn. red: Mirek Topolánek osobně), já jsem nikdy nic takového o sobě neřekl. Pokud by mě označovali za politika s přímým jednáním, a kdyby k tomu dodali ještě s korektním, tak bych řekl, že to je charakteristika, za kterou se nestydím. Sám sebe charakterizuji spíše jako politika západního typu, tím myslím člověka, u kterého je jasné, odkud přichází, kam kráčí, který má nějaké názory, má nějaký konzistentní názor, má svou rodinu, za kterou se nestydí. U mě je zcela jasné, co chci dokázat a prostředky, které volí jsou v západních demokraciích zcela obvyklé. Takhle bych charakterizoval sám sebe, i když to zní trošku ješitně. Včera jste pokřtil knihu Petra Žantovského, ve které se mu zpovídáte ze svého života. Bylo těžké otevřít se v osobním rozhovoru před volbami? Samozřejmě, že jsem s ním měl otevřený rozhovor, ale přece jen odkrývat své dětství, mládí, kořeny, problémy, bolesti je hodně složité, čím víc se blížil termín vydání knihy, tím větší nervozitou jsem trpěl. Nejsem člověk, který něco skrývá a to si myslím, že k modernímu politikovi patří, aby bylo jasné, z čeho vlastně vycházejí jeho činy, kde se rodil jeho názor, jak se ten názor třeba vyvíjel, kam ten člověk směřuje, co se od něho dá čekat. Myslím, že ta kniha vypovídá o člověku Topolánkovi, ale také o politikovi Topolánkovi a to se nedá u západního politika oddělit a pokud to někdo odděluje a musí se stylizovat do nějaké role, tak z toho samozřejmě vznikají ty problémy, které v politice jsou. Doporučil byste tu knihu i svým politickým oponentům, případně všem voličům? Je to kniha, která jde normálně do prodeje a já nejsem jejím autorem, ani nakladatelem nebo distributorem. Byl bych samozřejmě rád, aby ta kniha nezůstala na pultech, kdyby si jí lidé přečetli, protože to je jedna z příležitostí, jak mě mohou poznat jinak než přes ta krátká, rychlá, černobílá sdělení v televizi přes mediální obraz, který je o mně vytvářen. Z knihy „Mirek Topolánek osobně“ vycházíte jako šťastný, úspěšný a vyrovnaný člověk. Co Vás potom drží v rozhádané a nestabilní politice? Je to velká příležitost, jak jste uvedl v knize, nebo také věříte na politický mesianismus? Titulek jednoho mého článku byl „Nejsem mesiáš“. Jsem šťastný, spokojený a vyrovnaný člověk a jestli mě něco trápí a z něčeho jsem nespokojený, tak to je směr, kterým se ubírá tato země. Nešťastný jsem z comebacku komunistů. Můj vstup do politiky byl trochu zadními dveřmi, v jakési fázi jsem netoužil být politikem, nicméně přijal jsem tu výzvu a jak už jsem mnohokrát řekl, když něco dělám, dělám to naplno, soustředím se na to, dělám to jako poslání, ale určitě nejsem mesiáš. Dovedu si představit svůj život bez politiky a většina politiků vám řekne, že se na svůj život po politice těší. Nicméně já nepokládám ten svůj úkol za dokončený a udělám vše pro to, abych mohl realizovat své myšlenky, svůj program a pokud se mi to podaří, tak je to pro každého člověka důvod, pro který stojí žít, pokud realizujete své představy a své sny, tak to je přesně důvod, proč ten život žijeme. ODS se na svém předvolebním kongresu vrátila po Modré stezce ke svému sociálnímu programu z let 1992 – 1997. Čím chcete přesvědčit nízkopříjmové voliče, kteří jsou tradičními voliči ČSSD a KSČM, aby volili právě občanské demokraty? To je trochu složitější. My jsme nikdy neopustili sociální dimenzi naší politiky. Socialisté slovo sociální ukradli, a my se snažíme si ho nenechat ukrást. Mnohokrát jsem řekl, že netoužím po žádném fiktivním sociálním státě, že mi jde o to vybudovat fungující sociální systém, efektivní sociální systém, který pomáhá těm, kteří to opravdu potřebují a není zneužíván těmi, kteří potřební nejsou. Tady ty základy sociální politiky byly založeny za vlády ODS a od té doby byly jenom rozmělňovány a žádný pozitivní stav nenastal. Dnes se opravdu vyplácí nepracovat, je téměř složité někoho zaměstnat a je motivace nenechat se zaměstnat. Nevím, jestli nás budou volit lidé, kteří ten systém zneužívají, nevím jestli o to přímo stojím. Chci oslovit lidi i ty nezaměstnané, kteří mají problém sehnat práci, protože na pracovním trhu není, chci, aby tito lidé dostali šanci a myslím, že celá řada nezaměstnaných by nás volit mohla. Takto chci oslovit i další skupiny, které se cítí být ohroženy nějakými změnami, protože jsou konzervativní a české voličstvo je konzervativní a vysvětlit jim, že nám jde o to, aby ti, kteří jsou pracovití, byli také úspěšní a nezůstávali rovněž chudí. Chcete říct, že sociální stát, jak ho hájí sociální demokracie není pro vás tím pravým sociálním státem? Sociální stát je trochu klišé. Možná, že Erhardtova sociálně-tržní ekonomika po druhé světové válce, kdy byla Evropa, zejména Německo totálně rozbité, kdy poválečná generace potřebovala nějaký nový etos, nový směr. Tehdy to mělo opodstatnění, ale směr, jakým byl budován welfare state se dávno překonal, vědí to všechny země a mají problém změnit ten kurz a dostat lidi k daleko větší odpovědnosti za své osudy, protože Evropa stárne. V tomto smyslu zneužívají socialisté termín sociální stát, protože mi vůbec nepřijde sociální, jestliže se lidé těžce nemocní, případně důchodci dostávají hůře ke zdravotní péči a musejí platit stejně jako ti ostatní. Mě nepřipadá sociální, že děti ze sociálně slabých rodin mají podstatně menší šanci vystudovat vysokou školu právě v tom takzvaném systému zadarmo. Mě nepřipadá vůbec sociální, že je tady pět set tisíc nezaměstnaných, kteří nemají velkou šanci se dostat k práci, mě nepřipadá sociální celá řada návrhů, které socialisté připravují. To slovo sociální rámuje politickou diskuzi v posledních dvou stoletích a vždycky byla socialisty zneužívána. My chceme, a myslím, že to není jenom směr ODS, i toryové, vedení novým předsedou Cameronem, stejně jako politika republikánů v Americe je vedena s významnou sociální linkou právě spojenou s konzervatismem těch stran. ODS to sdílí a určitě to bude ve svém programu silně akcentovat. Existuje podle Vás prostor pro malou liberální stranu na české politické scéně? Momentálně se snaží tuto část spektra obsadit SNK-ED a Železného demokraté... Jsem pro otevřenou soutěž, což ale nesouvisí s tím, jaký bych si přál volební systém. Jedna věc je otevřená soutěž a druhá věc je sestavit vládu se silným mandátem po volbách, která má nejen možnost realizovat svůj program po volbách, ale má i plnou zodpovědnost. V tom smyslu mi konkurenční modely demokracie anglosaského světa připadají zdravější a vůbec mi nepřipadá jako moderní demokratický systém ten, který je u nás. Právě naopak. To, že tady je prostor někde ve středu demokratické scény, se ukazuje i v zemích okolo nás. Je to FDP v Německu, jjsou to některé jiné strany. To, že se snažíme ODS budovat po vzoru španělské Partido Popular nebo některých jiných středopravicových stran v Evropě, máme své libertariánské křídlo, máme křídlo konzervativní, křesťanskodemokratické, bere těm stranám trochu prostor a je naší snahou, abychom byli tou catch all party, která oslovuje široké pravicové spektrum, dejme tomu od toho liberálního v Evropě, v Americe by to asi muselo znít jinak, až po to konzervativní, demokratické křídlo napravo. Komunisté ve svém programu přicházejí s požadavkem na zavedení daně z luxusu, například z dražších osobních automobilů. Jak by se Vám líbilo, kdybyste platil daň z luxusu? Tak to je ten zásadní spor mezi levicovými a pravicovými stranami, ten spor se nevyřeší . Je to o míře přerozdělování, úloze státu, osobní svobodě a rovnosti příležitostí. Přestože komunisté a socialisté operují s pojmy jako je solidarita a rovnost, málokdy mají na mysli rovnost příležitostí a taky rovnost před zákonem. Jejich návrhy jsou často scestné, víceméně se snaží orientovat na nejtemnější pudy jako je závist, což poměrně funguje, ale je to nesmyslné. Je to něco, co je škodlivé i do budoucna, kdy naopak chceme, aby lidé, kteří jsou úspěšní, měli ten úspěch zaplacen, což nemyslím jenom v materiální podobě, aby lidé, kteří jsou motivovaní a jsou aktivní seměli lépe než ti neaktivní. A já teď nechci hovořit úmyslně o těch, kterým se to nepodaří a spadnou do sociální sítě, proto ten stát musí být mimo jiné bohatý, aby se v rámci přirozené solidarity těm, kteří jsou nemohoucí, nemocní, případně potřebují nastartovat, pomohl. To, co nabízejí komunisté, je ten koncept, který se mnohokrát ukázal jako smrtící a nakonec nejenom pro samotné fungování státu, ale i pro demokracii jako takovou. Každá daň z luxusu, každé progresivní zdanění v konečném důsledku znamená, pokud se neuzavřou hranice, pokud se nezamezí volnému pohybu osob, peněz, kapitálu, pro nás speciálně, že střední třída se zařídí, bude zdaňovat své zisky v jiné zemi, bude v jiných zemích investovat do sociálního, důchodového a zdravotního systému a to se dnes již děje. Ten, kdo zdaňuje na Slovensku, podporuje jiný systém, takže jakékoliv takové opatření v demokratické zemi vede nakonec k opačnému efektu. Sociální demokraté ve svém programu masivně sázejí na střední třídu. Nebojíte se, že vás opět odstaví na úspěšných 25 – 30 %, se kterými se nedá sestavit vláda? Nevím, jestli socialisté vůbec myslí na střední třídu, už vůbec bych se bál definovat u nás tu střední třídu. Já se naopak bojím, že u nás střední třída ještě úplně nevznikla, a ta, která vznikla, je sociální demokracií a jejími zákony a přeregulováním celého života naopak dušena a usmrcována. Pokud beru jako střední třídu lidi, kteří podnikají, soukromé lékaře, farmáře a celou řadu dalších skupin obyvatel, vědce a špičkové odborníky, tak to jsou přesně ti lidé, kteří nemohou být s takovým konceptem, který předkládá sociální demokracie, spokojeni. Takže pokud myslíte, že tímto způsobem nebo politikou, kterou dělá sociální demokracie, nadbíhá střední třídě, tak já si to nemyslím. Já si myslím, že politikou Jiřího Paroubka, Davida Ratha, Jandáka a dalších nadbíhá spíše té populističtější části české veřejnosti, dokonce bych řekl, že nadbíhá ultrapravici, lidem, kteří mají rádi bouchání pěstí do stolu a ten koncept, který zvolili, je pro střední třídu vedle. Lidovci zejména ve městech slábnou. Je podle Vás v dlouhodobém horizontu možné spojení křesťanských a občanských demokratů? Je podle Vás reálný systém dvou politických stran? Já budu velmi otevřený. Časový horizont toho, co by se mohlo stát, vidím to spíše na delší horizont, ale ten model CDU-CSU, který je zaveden v Německu, kdy jedna strana CDU je celoplošná, celoněmecká, zatímco CSU dominuje jenom v některých regionech, speciálně v Bavorsku, to je model, který by případně mohl do budoucna fungovat i u nás. Lidovci dnes mají velmi silné postavení ve třech, maximálně čtyřech krajích, kdežto ODS je dnes strana celoplošná s podporou všech vrstev, i když přiznávám, že víceméně ne všech. Tento model je možný i když neodkážu posoudit, nakolik by byl přijat mými spolustraníky a odmítnut by byl dnes i členy KDU-ČSL. Vyřešit by to do budoucna mohlo problém integrace středopravicových stran, ale v horizontu, do kterého vidím, to nepředpokládám. Na závěr dovolte otázku z jiného soudku. Čtete raději printové tituly, anebo internetová média? Kde spatřujete budoucnost médií? Já se přiznám, že na tištěná média nemám noho času, takže si spíše čtu monitoringy, v poslední době se soustředím na některé servery, nebudu je úmyslně jmenovat, protože bych jim tím dělal reklamu. Nečtu chaty, kdybych je četl, to by byl masochismus nejvyššího stupně, jak já říkám. Budoucnost, tak jak technika, technologie a úroveň poznání postupuje vidím v digitalizaci, vidím v tom multimediální působení. Myslím si dokonce, že boj o digitální televizi skončí alternativním vývojem a přenosem přes počítač, protože platí to tak v energetice, platí to tak jinde, jestli nás bude dusit monopolní dodavatel, tak je decentralizujeme sami a věřím na inovativní schopnost lidstva. Směr je jasný – digitální televize, internet, ten je svobodnější, a já bych si přál, aby to tak zůstalo, protože mediální svět je ovlivňován velikostí trhu, vede k bulvarizaci, k boji jednotlivých titulů na českém trhu, speciálně deníků v zatím ne zcela privatizovaném prostředí. Samozřejmě, že polostátní firmy mohou ten mediální svět přes reklamní budgety ovlivňovat. To si myslím, že je špatně a internet je opravdu budoucnost.
Aktualizováno Úterý, 31 Leden 2006 11:34