image2 image3 image1

Velká analýza všech politických stran kandidujících v eurovolbách PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Robert Vašíček   
Sobota, 23 Květen 2009 19:58
ČSSD - Česká strana sociálnědemokratická ČSSD svou kampaň zcela postavila na domácích tématech a pro jistotu moc nekomunikuje svou podporu Lisabonské smlouvě. Je to logické, protože jí voliči absolutně nerozumějí a v podstatě je jim jedno, kdo jim vládne. Sociální demokracie objíždí česká města a pořádá mítinky podobných rozměrů, jaké kdysi pořádal Miroslav Sládek s podobně velkou účasti - stovky občanů. Zatímco kdysi patřily republikánské mítinky k těm menším, dnes je vlastně takový počet ohromující. Lze tedy předpokládat, že pokud se nestane nic mimořadného, sociální demokracie bude mít volby zcela v kapse a bude se hrát jen o rozdíl mezi ČSSD a ODS a tedy o počet evropských poslanců. Pokud se navíc neprobijí mimoparlamentní strany a před branami eventuálně zůstanou i lidovci, mohla by sociální demokracie získat až 12 mandátů. ODS - Občanská demokratická strana ODS měa našlápnuto na parádní výsledek, jenže Jiří Paroubek rozbitím Topolánkovy vlády zasáhl právě ve chvíli, kdy vláda zvedala své největší straně preference strmě nahoru. A tak se zdá, že ODS již sociální demokraty nepřebije. I tak unesla ODS poměrně solidně schválení Lisabonské smlouvy v českém Senátu a postklausovské trauma se překvapivě nekonalo. Proto mezní výsledek je zisk 6 mandátů. Rovněž cokoliv nad 20 % hlasů lze stále ještě považovat za úspěch a Topolánek takový výsledek uhájí. KSČM - Komunistická strana Československa Komunisté si na rozcestí vybrali jistotu před pokrokem, konzervativismus před avantgardou, kterou vždy v minulosti byli. A tak po odchodu Miroslava Grebeníčka z čela strany vede Vojtěch Filip klidnou konzervativní strany s levicovým programem, zatímco Blairovské sny Miloslava Ransdorfa se rozplynuly pod nánosem prachu. I tak je Ransdorf dosud nejvýraznějším představitelem své strany a bezesporu funguije jako magnet na intelektuální voliče i masy. A tak zisk 12,8 % hlasů v průzkumech je potvrzením, že přesně tolik dokáže udělat i Ransdorf ze své nelehké pozice psance v Bruselském exilu. Třeba ho jednou strana konečně povolá do čela. KDU-ČSL- Křasťanská a demokratická unie - Československá strana lidová Kdekdo už je odepisoval, ale oni se drží stále nad pětiprocentní vstupní klauzulí. Řeč je o českých lidovcích, nejtradičnější straně, která jako jediná kontinuálně existuje již od roku 1918, kdy ji monsignor Šrámek zakládal. Ba co víc, díky přepočtu hlasů ve druhém skrutiniu mají i se slabším výsledkem šanci na obhajobu dvou mandátů v Evropském parlamentu. Kdo o nich pochybuje, měl by na definitivní rozsudek počkat do voleb. Libertas.cz Česká odnož euroskeptiků vznikla dost chaoticky, ale zdá se, že její primitivní marketing a nepřímá podpora prezidenta Klause fungují. Tak se stali nejsilnější mimoparlamentní silou v našem předvolebním průzkumu. Duo Tlustý - Železný je natolik kontroverzní v mainstreamových médiích, že už jim vlastně nic nelze vyčítat a mohou jen ve skrytu duše doufat, že pět procent Klausových voličů jim hodí svůj hlas namísto ODS. SNK-ED - Sdružení nezávislých kandidátů - Evropští demokraté Strana s krátkou tradicí a velkými výsledky se nepochopitelně zmítala v politické agonii tak dlouho, až ztratila troje volby. Jedna polovina vznikla již před krajskými volbami v roce 2000 a úspěšně tehdy vyválčila desítly mandátů, drhá polovina vznikla jako Evropští demokraté po odtržení Jana Kasla od ODS a funkcionářskou infuzi jí poskytla umírající ODA. Na jedné straně tedy pragmatičtí regionální politici, na druhé straně idealistické zbytky ODs a pragmatiky toužícími po změně v ODSS. Tak nesourodá koalice uspla v roce 2004 v prvních evropských volbách, aniž by to kdokoliv očekával. Zato porodní bolesti sloučení před sněmovními volbami v roce 2006 je stály všechny další volební výsledky. Podaří se jim konečně zlomit prokletí vnitrostranického sporu? Svobodní - Strana svobodných občanů Petr Mach možná trumfne věčného donkichota české politika Milana Hamerského. Z obrovské podpory po odchodu z ODS a založení "hradní strany" vznikl plytký eintopf, kterému prezident Klaus kuloárně vyčítá absenci tahu na branku a promarnění osudové příležitosti. A tak se zdá, že vysněných pět procent se zřejmě nebude konat. Řady Klasuovců v ODS totiž řídnou a v konforntaci s nebzepčím porážky od ČSSD se tak ovbčanští demokraté raději semknou a půjdou volit Lisabonské zlo v podobě Jana Zahradila a posledního Klausovce Hynka Fajmona. Další samostatný osud strany by tak byl nejistý. SZ - Strana zelených Zelení prokaučovali, co mohli. A na vině nejsou sami, dost jim v tom pomohla vnitřní i vnější opozice. Zatímco Bursík získal voliče v rodinách volících jinak ODS, nasazené poslankyně Zubovová a Jakubková dokonaly dílo zkázy spolu s posledním Patočkovcem ve straně Matějem Stropnickým. Suverenita Jana Bobošíková je neojoblíbenějším lídrem v evropských volbách a lze předpokládat, že svá procenta získá. O to víc škoda pro euroskeptiky, že se nespojili dohromady. Oněch pět procent by pak jistě měli. Starostové a nezávislí Projekt Stanislava Polčáka je volným pokračováním Hybáškovské SNK-ED a vzpruha v podobě starostů a populárního senátora Jaromíra Štětiny jistě pár voličů naláká. Opět škoda, že Hybáškovci, Polčákovci a SNK-ED nezůstali pohromadě. SDŽ - Strana důstojného života První mimoparlamentní levicovou stranou je právě strana jany Volfové, která má za sebou zajímavý vývoj a intelektuální transcendenci. Je ideovým pokračovatelem Důchodců za životní jistoty, ale i Zemanovské ČSSD. V jejím čele stojí bývalá poslankyně ČSSD, kterou pro její lásku k Miloši Zemanovi vyštípali z řad sociální demokracie. Jana Volfová je ale velká žena duchem i tělem a proto se nevzdala a obratem pomohla Vladimíru Železnému nejprve do Senátu, poté do Evropského parlamentu a úplně naposledy k založení Nezávislých demokratů. Jejím posledním počinem bylo úspěšné sloučení Strany za životní jistoty se Žezelného stranpou, načež při jejím pokusu o převzetí stranických otěží ji Vladimír Železný vyštípal tak jako kdysi sociální demokraté. Jana Volfová se ovšem nevzdala a odvedla si své lidi do nového subjektu, jehož název vymyslel Miloš Zeman. Její počin je odvážný, protože podnikatelé na levici nikdy nepřispějí. A ve vlně úspěchů Paroubkovy ČSSD může jen doufat, že se opět v čele sociální demokracie vyskytne nějaký Špidla, aby mu vzala volební vítr z plachet. DS - Dělnická strana Dělníci čekali na medializaci dlouhých šest let a nakonec se dočkali díky sepětí s nacionalistickou scénou. Sice je dnes všichni označují za neonacisty, ale Vandas se může narozdíl od Národní strany nebo posledních republikánů považovat za lídra s lidmi za sebou. A tak je zisk nad jedno procento tak nějak očekávatelný a pomůže jeho straně v dalším růstu. N - Nezávislí Politické hnutí Nezávislí v čele s nesmrtelným předsedou Zwyrtekem vzniklo v roce 2000 před krajskými volbami a spolu s bývalými SNK získlo hlasy voličů nezávislých. Ve chvíli, kdy se SNK do prvních evropských voleb spojila s ED, Nezávislí kontrovali úspěšným spojením s Vladimírem Železným a Janou Bobošíkovou. Zisk 8 % byl fenomenální. Jenže přílišná sebedůvěra a hamižnost předsedy Zwarteka vedly k opětovné izolaci hnutí. Nezůstal Železný ani Bobošíková a bývalá sociální demokratka Hamplová to nevytrhla. Proto je zisk nad 1 % docela úspěšný. Hlavně, že opět budou peníze. DSZ - Demokratická strana zelených Získat po pár měsících procento hlasů je docela úspěch. Však do toho také podnikatel Soukup investoval takřka 10 milionů Kč. Jediným účelem DSZ je rozředit hlasy Strany zelených a proto se na financování kampaně podílejí i subjekty blízké sociální demokracii. Zkrátka pomsta je sladká. EDS - Evropská demokratická strana Jana Hybášková je neobyčejnou ženou, navíc má za sebou rady svého manžela, sociologa Ivana Gabala. A tak je zisk pod 1 % tak trochu zklamáním. Její jedinou šancí je, žře by oslovila voliče jako nástupce SNK-ED, což se zatím zjevně nepodařilo. M - Moravané Moravané, moravisté, je jedno, jak se označují, ale jejich programem je nenávist vůči Moravanům vládnoucím v Praze, protože sami se do prahy nedostali. V té druhé, pozitivnější části jejich politického programu je důraz na regionální rozvoj a udržení Moravského ducha a i národa, který byl zapomenut a potlačen při českém národním obrození v 19. století. Částečnou pravdu jim proto lze přiznat, ale na zisk podpory to opět nestačí. KČ - Koruna Česká Monarchisté jsou spíše romantickým klubem, než politickou stranou. Dokazuje to, že nebyli schopni zaplatit ani jeden billboard, ba dokonce ani jeden banner. Nulová reklama rovná se nulová šance. Liberálové.CZ Milan Hamerský je donkichotem české politiky. Jeho věčné snažení o vzestup mi připomíná mé vlastní snahy v době, kdy jsem si ještě myslel, že patřím do politiky. Proto není špatným nápadem, když skonbčí s politikou, jak vyhlásil, protože jeho nesporného intelektuálního potenciálu je pro půlprocentní projekty škoda. PB - Pravý Blok Strana s nejúchylnějším názevm je stranou muže, jenž svůj boj s komunisty prohrál, když mu i po roce 1989 vládnou komunisté. Svůj podíl na tom má jistě komunistický původ jeho rodiny, ale i tak je mi Petra Cibulky líto. Vede boj s větrnými mlýny a uniká mu, že lidem je jedno, kdo je komunista, ae zajímá je, kolik stojí chleba. VV - Věci veřejné Politická strana by se také mohla jmenovat Politické hnutí bezpečnostní agentury ABL, která je také hlavním sponzorem této strany. Markteingově zdravá kampaňb nasvědčuje dobrý základ a tak se možná ještě s VV setkáme jinde, než v komunální politice na Praze 1, kde v roce 2006 získala 22 % hlasů. SPR-RSČ - Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa Kdysi legendární parlamentní strana je jenn odleskem zašlé slávy a snad jen Miroslav Sládek dosud věří, že si získá roztříštěné nacionalistické hlasy. Jenže Dělnická strana má silnější drive a Národní strana více peněz.
Aktualizováno Neděle, 24 Květen 2009 13:29